Historie zámku
První zmínka o existenci dvora v Brunowě pochází z 15. století. Pravděpodobně se jednalo o obrannou stavbu tvarem blízkou dochovaným obytným věžím v okolí. Dvůr v té době patřil známému a zámožnému slezskému rodu Zedlitzů. V letech 1740–1750 se majitelem Brunowa stal hrabě Bernhard von Schmettau. Jeho zásluhou došlo k přestavbě starého dvora, která změnila někdejší stavbu v malý dvoupatrový barokní zámek na čtvercovém půdorysu. O třicet sedm let později se majiteli Brunowa stali Kryštof Jindřich a Ernesta von Schweinitz. Tři týdny po zakoupení panství vypukl v zámku požár, při němž vyhořela všechna stavení. Na spáleništi postavili Schweinitzové novou novobarokní dvoupatrovou rezidenci. Obnovou byli pověřeni dva slezští architekti: Mohrensberg a Scholtz. Dalšími majiteli zámku byla rodina von Cottenet, která energicky přistoupila k rozšíření zámeckého areálu v typickém stylu historismu 19. století. Z tohoto období pochází konírna s kočárovnou, kašna u zámku a park navržený Eduardem Petzoldem.
Na štítové stěně konírny těsně u vjezdové brány byl umístěn erb rodiny Cottenetů. Další přestavba proběhla v letech 1900–1901, kdy vzniklo jižní křídlo zámku spolu s oranžerií a osmibokou věží. Ve 30. letech 20. století byla v zámku zřízena sportovní škola Hitlerjugend. Bezprostředně po válce zámek postupně chátral. V roce 2004 se zámek stal majetkem rodiny Rzeźwických.
Kočárovna (Powozownia)
Kočárovna
Stavba vznikla v 19. století a její architektura navazuje na středověké sakrální stavby. Hlavním materiálem použitým ke stavbě a výzdobě kočárovny je pískovec charakteristický pro tuto část Dolního Slezska. V současné době se v Kočárovně nachází taneční a konferenční sál a pokoje pro hosty.
Vedlejší budova (Oficyna)
Vedlejší budova (Oficyna) je nejstarší stavbou v zámeckém komplexu.
Má jedinečnou atmosféru venkovského sídla.
Sloužila jako dům pro hosty, položený uprostřed zeleně, obklopený parkem, malý a útulný.
Ve Vedlejší budově se nacházejí dva krbové sály a pokoje pro hosty.
